Hledám lásku na celý život
„Hledám lásku na celý život. Najdu ji?“
Milá slečno z inzerátu, rozebereme si ten Váš případ…
Tvůj inzerát se obvykle nachází v rubrice „Ona hledá Jeho - vážně“, z toho usuzuji, že nehledáš koníček (jako létání nebo sbírání známek), profesi ani se ti neztratilo dítě, že zkrátka hledáš muže, partnera, manžela na společnou cestu životem, celým životem, celým tvým životem. V tom však vidím několik háčků.
Zaprvé, představme si, jak by se ti takový upřímný zájemce ozval:
„Milá Terezko, četl jsem Váš inzerát, že hledáte lásku na celý život. Myslím, že jsem pro vás ten pravý, neboť nikdy neměním své názory nebo postoje a co si jednou umanu, to také dodržím. Maminka mi dokonce vystavila pro tuto příležitost Doživotní záruku, trvalé lásky s případným vrácením všech citových investic. I borci v práci (kteří viděli Vaši fotografii) soudí, že Vám budu věrný už napořád a naší věčné lásce nic v cestě nestojí. Vlastní fotografii jsem přiložil, aby i Vy jste si mohla udělat představu.“
Zadruhé, pokud by partner taky hledal lásku na celý život (což se tak nějak předpokládá), tak jeden z vás by byl vysloveně nespokojen potom, co by pohřbil toho prvního.
„Najdu ji?“
Milá slečno, pokud chceš lásku na celý jeho život, pořiď si psa. Pokud chceš lásku na celý tvůj život, pořiď si koníček nebo se dej na křesťanskou víru, ta to má celkem vyřešené.
V této sérii o lásce budu taky předkládat své trapně jednoduché, povrchní, racionální, nezkušené a idealistické představy o tom, jak by to mělo být:
Jak by to mělo být podle Dana?
Lidi by měli být s lidmi, se kterými je jim dobře. Když je jim spolu dobře i samotným (což chce často vyzkoušet, podle fotky to, milá slečno, člověk nemusí hned poznat - i když skuteční/praví muži to prý dovedou poznat i podle fotky zezadu), pak se nabízí myšlenka, zda vztah nerozvinout… zde zapracuje Láska/Zamilovanost/Cit/Vášeň/Přátelství. Je super, když vydrží na celý život (není super, když začne a za týden vás společně přejede vlak, to je trochu černé), ale i kdyby trvala krásné dva měsíce, tak stojí za to! A zde se dostávám k moudru (doufám tajně, že je z mé hlavy, ale dneska všechno co lidi vymyslí je jen kompilací):
„Opravdová láska kultivuje.“
Nemusí to být osudová, největší, první, poslední, věčná, vášnivá, silná, sadomasochisticky-fyzická láska, ale pokud je pravdivá, tak vždycky dělá z lidí o trochu lepší lidi. Krátká láska tě připraví na větší lásku, jeden vztah tě uvede do jiného. Chtít hned běhat vztahové maratony?
„Milí členové českého olympijského výboru, dosud jsem ještě nebyl ná žádných běžeckých závodech, ale podle počtu svých zdravých údů věřím tomu, že bych se se ctí mohl účastnit letošních olympijských her, abych sobě získal věčnou slávu. Ostatní závody považuji vedle možnosti reprezentovat Českou republiku na této oslavě míru za zbytečné a bezvýznamné.“
Zmínil jsem tam spojení Citová investice… hmm to je, co? Zamysleme se. Je to předpoklad, že o něco přijdu (resp. dobrovolně to odevzdám) při vstupu do vztahu, abych to za čas dostal zpět. Ano?
Pokud jsem s člověkem, se kterým je mi dobře a děláme příjemné věci, příjemnými způsoby, tak kde je to odevzdávání? Vzájemně se přeci kultivujeme, jsme jako rostlinka a včelka (ne, ještě nejsme u sexu) - oba z našeho spojení přeci máme těžit. Jestli ne, tak je něco zle… to neznamená vyměnit partnera ani hledat lepší květinku, ale zamyslet se, kde je chyba. Ani jeden z parnerů by neměl být tlačen k investicím do mínusu, vzdávat se přátel, koníčků, svobody slova a přesvědčení. Pojďme chápat citovou investici spíš jako když si dva hází míčem, já tobě, ty mě a ani jednoho by nás nebavilo víc pinkat si proti zdi. A když si jednou přestaneme házet, tak můžem vzpomínat na to, jak jsme si hezky zaházeli a jí hrát s někým jiným třeba mintonette.
Pro tenhle článek zatím stačí, příště se podívám na zoubek frázím o lásce.. třeba „Nemůžu bez tebe žít.“
