Je život o způsobu nebo o cílech?

Děvčata,

jdu si takhle v klidu Lužánkama a najednou koukám, že moje hlava zas přemýšlí. :-) Zamyslel jsem se nad tímhle:

Většina lidí si představuje svoji budoucnost takto:

• "Chtěla bych mít děti a rodinu."
• "Chtěl bych být manažerem a jezdit na dovči do hor."
• "Chtěl bych být nejlepší fotograf rohožek."

Zjednodušeně a obecně je to co mají v hlavě nějaká vize sebe sama - obraz sebe - v určitém čase a určitém stavu. Např. "vidím sebe v 70 letech, a vypadám jak Albus Brumbál a všichni si mě váží". Nebo "vidím sebe za 5 let s doktorským titulem a za 15 let na své chalupě s přáteli". V případě že své cíle konstruuji takhle, pak se můj ideální život, životní cíl, nebo nejlepší životní cesta skládá z několika takových obrázků, které jsou zasazené na časové ose. Tyto vize (cíle, obrazy) se mohou týkat jak Být tak Mít (ano, zase Erich Fromm).

Čas mezi těmito Vizemi sebe sama je pak "jen" cestou k jejich dosažení: "studuju, abych měl titul (vize 1) a ten chci abych měl lepší plat (vize 2) abych mohl na cestu kolem světa (vize 3)".

To je samozřejmě v pořádku, problém ale nastane, když se blížím k bodu mé vysněné osy a nejsem ani zdaleka tam, kde jsem si přál být: nemám titul, nikdo mě nemá rád, mou oblíbenou cukrárnu zavřeli. Ještě horší je, když člověk v 20ti zjistí, že jeho cíl třeba pro 40 rok života, už nezrealizuje. Např. chtěl být ve 30ti vrcholovým žokejem a zničí si záda při pádu na schodech. - Pak přichází osobní krize.

Ale jde to jinak?

Podle mě by to i šlo. Pokud by se člověku zadařilo oprostit se od vizí sebe sama.. a cíle si nastavovat dynamické -> neurčovat cíl ale způsob cesty. "Nevím, kam směřuji, ale vím jak se tam chci dostat." Byla by neuvěřitelná odvaha a troufalost určit si měřítko svého života namísto Vizemi Způsobem. Pokud si dokážu nastavit cíl: "Chci pomáhat ostatním, snažit se nemrvit životní prostředí, neuzavírat možnostem a tvořit." nebo "Chci žít mezi lidmi, bavit se a nelhat." Pak nikdy nemusím být zklamán z nenaplňování svých Vizí.