Hrát je těžké, je v tom spousta práce, musíte na tom pracovat každý den. To ale není zápor, ono to vlastně ani nemá zápornou stránku.
Kytara je nástroj, který jeden den vezmete do ruky a cítíte se jako velký mistr a druhý den ji vezemete a cítíte se jako blbec:
"Co je? Proč nemůžu hrát?" To proto, že my jsme každý den jiní, ale kytara je stále stejná - překrásná.
byl jsem na koncertu Tommyho Emmanuela v Praze v Lucerně.
Ve stručnosti: BOMBA!
Rozvláčněji:
Tommyho přišel uvést Marek Eben, že prý sám neměl dosti hotovosti na lístek a tak že si jej odpracuje:
"Doufám, že ti z Vás, kteří ještě neviděli Tommyho vystupovat a hrají na nějaký hudební nástroj, mají doma krb.
Když jsem ho já viděl poprvé měl jsem chuť všechny nástroje spálit a už nikdy se o nic podobného nesnažit."
První čtvrtinu koncertu odehrál Tommy s smyčcovým kvartetem, smyčce nedokážu docenit, ale hudba to byla parádní.
Pak hrál Tommy chvíli sám, což - pokud znáte Tommyho Emmanuela, tak víte - docela stačí.
Dočkali jsme se i jeho perkusivního hraní :-)
To je opravdu pecka - Tommy prostě hraje jednou rukou lépe než my smrtelníci oběma, když máme dobrej den.
Ve chvíli kdy to vypadalo, že už ani nemůže být lépe, došla kapela...
Klávesy, kytara, basa, bicí. Všechno borci. Všichni zpěváci.
Hráli jeho klasické věci (Guitar boogie) ve velmi rockové upravě, a odcházeli když si chtěl Tommy střihnout nějakou
sólovou (např. jeho virtuózní Moonriver na elektrickou kytarku.. uff).
V poslední části už to bylo naprosto divoké a takové akční, kapela přicházela, odcházela, Tommy střídal akustiku a elektriku, hrál a mlátil, zpívali...
Pár perliček.
Když se Tommy rozjede, začne zpívat.
Tommy má stále svou první elektrickou kytaru už od roku 1969.
V jedné z posledních skladem hrál Tommy nejprve na kytaru, pak na bicí, pak na basu (a basu ve dvou).
Poslední písničku Tommy komplet odbubnoval do kytary a zbytek kapely si stoupnul na pódiu dopředu a zpíval(!).
No a na závěr video, jinak to nejde. (Najít typické nejde, takže spíš podle dnešní nálady.)
Včera jsem byl na koncertu Záviše.
Je to vysokej chlap, který hraje své "dnes již notoricky známé" písničky na otřískanou kytaru Furch.
Záviš nás nenechal čekat, zhruba 40 minut hrál, pak 20 minut recitoval své básničky z posledního měsíce
"Abychom věděli, že nezahálel." A po pauze hrál hodinu svých největších hitů :)
Můj táta je idiot, já jsem ještě větší, můj syn proto vyžaduje maximální péči.
Příjemně mě překvapilo, že hrál dobře na kytaru, zpíval, text znal zpaměti nebo četl z papíru a pil džus.
Podle písniček jsem čekal někoho více zmoženého. Stejně pozitivně mě překapilo i publikum, které bylo také nad očekávání,
nerušilo a spolupracovalo (jen kouřilo - takže jsem smrděl jak oposum).
Přišli a zas odešli, v restauraci bylo plno - zkurvený Brno.
Některé písničky byly rozmařilé a celé publikum zpívalo sborově. Jiné se mi zase zdály smutné - nejvíc asi
Starý kokot. A jiné zněly upřímně (Sen),
celkově jsem měl při poslouchání a sledování Záviše pocit, že ten člověk na pódiu je skutečně takový jak vypadá - opravdový.
Ženská logika: Zastav potřebuji chcát! Tady se nesmí stát. Ty už mě nemáš rád?
No večer se Závišem rozhodně za těch 200 kaček (TBI*) stál a za měsíc snad znovu.
