Portrétní fotografii vnímám jako nejtěžší a zároveň nejvděčnější disciplínu. Je super lidi fotit a je neuvěřitelně motivační, když fotku někdo ocení.
Fotím na film i digitálně, oboje má své veliké kouzlo a výhody.
Postupem času jsem dospěl k názoru, že jediný rozumný způsob, jak fotit lidi, je nechat je »zapomenout«, že se fotí. Občas jsou podmínky příznivé, něco se děje, někdo se s modelem baví a podobně. Když jsme ponecháni s portrétovaným o samotě, tak spoléhám na konverzaci a čas → snažím se člověka odlákat od focení, aby se se mnou spíš bavil, přestal se tvářit uměle a vypadal tak, jak jej znají jeho přátele.
Pokud chcete hezké fotografie na svůj profil, na firemní web, na PFku,
životopis a podobně, ale nemáte po ruce ochotného a zručného fotografa,
napište. Nejvíce preferuji následující postup:
Po mailu se domluvíme, co a jak si přejete. Podmínky publikace obrázků a případného placení. →
Před větším focením zajdem na čaj a ujasníme si zadání. →
Domluvíme místo, čas a rekvizity, sejdeme se, nafotíme. →
Zhruba do týdne dodám upravené fotografie.
“Focení bylo příjemné, mistr fotograf si řekl, kam mám dát ruce, hlavu, jak se tvářit, obvykle mi i řekl proč to (ne)mám udělat. Cítila jsem se přirozeně, v klidu a fotky jsou povedené.”
“Bylo to fajn, ani nevím proč sem se tomu tak dlouho bránila a s výsledkem jsem vážně spokojená :-)”